Dostala jsem tip od kamarádky na kliniku čínské medicíny. Prý to pomohlo její známé od úzkostí a já se rozhodla to zkusit. Kontaktovala jsem tedy zmíněnou paní a ona mi na mail poslala dotazník, který jsem měla před návštěvou vyplnit.

Den předtím jsem nebyla vůbec nervózní, ba naopak – byla jsem velmi zvědavá, co se bude dít a jak zvládnu cestování a vůbec celý den. Byla jsem v očekávání, jestli je to skutečně tak zázračné a jestli mi to pomůže od úzkostí a paniky.

Ráno jsem začala být lehce nervózní a bála se, jak to celé proběhne. Mamka dorazila kolem jedenácté hodiny a měla mě doprovodit. Šly jsme na tramvaj kolem dvanácté a mě překvapilo, že jsem lehce nervózní, ale nepanikařím. Panika se vlastně nedostavila celý den, i když byl pro mě celkem náročný…. Dorazily jsme na místo a já pak už čekala v čekárně sama.

Veškeré informace jsem na sebe práskla v dotazníku, takže jsem jen odpověděla na pár doplňujících otáze. Paní mi sdělila, že jsem se narodila v období sleziny a jsem typově vítr, což znamená, že mám vše rozházené, včetně emocí. Mám prostě dispozice k tomu mít oslabenější slezinu a být spíše emocionální. Pak mi prohlédla tep na obou zápěstích a vyplázla jsem na ni jazyk. Ten jsem měla popraskaný, což značilo špatný pitný režim a můj tep byl nepravidelný, spíš jemnější. Proto jsme se později během samotné akupunktury zaměřily na srdíčko a jeho rozproudění, aby byl můj tep hmatatelnější a já měla i trošku krve ve tvářích.

Vyprávěla jsem jí, že užívám i Bachovy esence, které mi ze začátku pomáhaly, ale časem na mě už byly slabé. Vysvětlila mi, že já potřebuji něco silnějšího a hlubšího a že Bachovky u mě působí jen na povrchu, ale že jsou jemné a vhodné.

Během procedury, jsem se položila na lehátko a ona mi do zad vpíchla dvě jehličky. Přitom mi záda stále nahřívala a povídaly jsme si. Vůbec jsem jehličky na zádech necítila, jen to příjemné teplo. Pak jsem si lehla na záda, další jehličky šly do mých nártů a mezi prsty na rukou. To už mě trošku píchlo, ale po chvíli byla bolest pryč. V klidu jsem si odpočívala, zatím co ona si něco psala do notýsku. Jehly později vyndala a ještě jsme si chvíli povídaly.

Dokonce jsme návštěvu trošku přetáhly. Říkala mi, že kdybych cokoliv potřebovala, ať se ozvu. Domluvily jsme si termín za měsíc. Nejdradši bych chodila každý týden, ale na všechno se musí jít pomalu, počkat, až budu uzemněná – naučím se stát nohama na zemi.

Předchozí článek: https://www.lifeandpanicattack.com/pribeh-jedne-panikarky-cast-7-most/

Napište článek také Vy! Je to báječná forma terapie, zkuste a uvidíte. 🙂