V práci se vše vrátilo do starých kolejí a práce mě bavila. Nicméně jsem cítila, že se ještě potřebuji vypořádat se svojí minulostí a že prostě musím svůj příběh sdílet s ostatními. Tak jsem začala psát knihu. Nikdy jsem nevěřila, že ji dokončím a skutečně vydám, ale psaní mě bavilo a zkracovala jsem si dlouhou chvíli.

Věděla jsem, že ven už vyjdu, a tak jsem občas zůstávala doma, když se mi zrovna nikam nechtělo. Bylo mi jasné, že se pouštím do velmi stresujícího projektu, ale chtěla jsem to zkusit. Měla jsem příběh, který jsem chtěla vyprávět. Zaplatila jsem si kurz Podnikání z pláže, abych se naučila, jak na web a prodej a pokračovala v práci.

Baví mě se se vzdělávat v oboru marketingu, webů a e-shopů, které v současné době tvořím a přivydělávám si tím. Myslím, že pro panikáře, a nejen pro ně, je nesmírně důležité, aby je naplňovalo to, co dělají. Nemít tak prostor pro paniku a něčím smysluplným se zabavit. Měla jsem tu výhodu, že jsem se doma nebála a mohla jsem tvořit, psát a malovat, jak jsem chtěla a potřebovala.

Když jsem šla ven, chodila jsem už na větší procházky a dělala větší okruhy. K psychiatrovi mě museli stále vozit. Našla jsem si kousek od bytu zubaře, kam mě doprovodili a šla jsem také na urologii vyloučit nějaký problém s ledvinami. Chtěla jsem mít jistotu, že to mé neustálé čůrání je skutečně jen od paniky, a to se také potvrdilo, byla jsem jinak zdravá.

Už jsem to doma nevydržela bez mých řezaných květin, a tak jsem mamku požádala o pravidelné dojíždění do obchodu s květinami, který byl sice nedaleko, ale já si tam nedokázala sama dojet. Květiny doma ve mně vyvolávají radost. Moc ráda se o ně starám a měním jim vodu a ony mi také dlouho vydrží. Cesta do květinářství byla jinak 3 stanice tramvají, navíc přes osudný most.

Předchozí článek: https://www.lifeandpanicattack.com/pribeh-jedne-panikarky-cast-5-kdyz-ma-panikar-e-shop/

Napište článek také Vy! Je to báječná forma terapie, zkuste a uvidíte. 🙂