PÁR SLOV O MNĚ

Již od dětství jsem byla citlivá. Cokoliv se stalo, prožívala jsem to silněji než ostatní. Jak to tak v průběhu života bývá, cesty života se zamotají a někdy se život „prostě jen sere”. Když mi bylo dvacet, žila jsem již s přítelem. S nadšením jsem mu vařila a uklízela, protože mě to bavilo.

Svět se mi sesypal v krásných zimních měsících na začátku roku 2016. Přítel chodil do práce a psal bakalářku. Já jsem chodila do práce, do školy a do toho jsem se starala o domácnost. Všechno jsem chtěla mít perfektní, teplé jídlo k večeři, uklizeno. To byla ta poslední kapka. Ležela jsem v posteli a koukala z okna na měsíc a hvězdy.

Všechno bylo tak krásné a tak daleko a já si připadala tak strašně moc malinká. Najednou jsem se zapřemýšlela nad Zemí, nad dnem a nocí, nad koloběhem života, nad mým narozením. Jak to všechno fungovalo, než jsem se narodila? Hm, asi to bude fungovat až tady nebudu, přemýšlela jsem. Až zemřu. Pamatuji si něco před narozením? Ne. Budu si pamatovat něco po smrti? Hm, asi ne. A pak to přišlo.

Poděl se se svým příběhem

Jsme komunita. Sdílíme své každodenní myšlenky ve svých příbězích. Pro některé je to skvělá terapie. My všichni jsme na stejné lodi. Poděl se i ty o svůj příběh – napiš mi do formuláře nebo na e-mail.